Historie

sestaveno za pomoci amatérských badatelů

a především rodinné kroniky pana J. Prokeše a p. Pometla ze Dvorka, vzpomínek salesiánů, pamětníků a Přibyslavské kroniky

1. STOLETÍ před Kr.

...o místě dnešní osady Dvorek nedochována sebemenší zmínka...

15. STOLETÍ po Kr.

...dosud málo známá a prozkoumaná historie vzniku osady se vztahuje k období husitského tažení na Moravu v roce 1424 a úmrtí Jana Žižky z Kalicha a je spojena se jménem dosud úplně neznámého husitského bojovníka.

16. STOLETÍ po Kr.

...

17. STOLETÍ po Kr.

...

18. STOLETÍ po Kr.

V první polovině 18. století byla nedaleko města Přibyslavi postavena panem Vojtěchem Ráčkem první dřevěná chatka budoucí osady Dvorek. Chatku a pozemky si nejprve pronajal a posléze (r. 1747) odkoupil pan Urban Niklfeld ze sousední Dlouhé Vsi a začal na přilehlých pozemcích hospodařit. Potomci a dědicové postupně rozšiřovali a zvelebovali rodinný majetek. V osadě podél cesty postupně vznikala i další obytná a hospodářská stavení.

19. STOLETÍ po Kr.

V polovině 19. století (r. 1859) zřídil Jan vnuk Urbana Niklfelda při polenské cestě hospodu (na místě dnešního stavení č.p. 401) a vedl malé hospodářství, které po něm převzal jeho syn Josef. Hospodářství i s hospodou pak odkoupil švagr Jan Skřivan a po jeho smrti zůstala v domě vdova Skřivanová, rozená Nikfeldová do roku 1880. Po soudní při si v konkursním řízení koupil hospodu včetně celého hospodářství Skřivanův zeť František Niklfeld. Na takto získaném majetku nehospodařil sám, ale pronajal jej záhy panu Františku Klusáčkovi a ten od roku 1880 vedl celé hospodářství (zemřel roku 1921) a hospodu si pronajal Josef Němec ze Hřišť.

20. STOLETÍ po Kr.

V roce 1913 však hospoda poprvé vyhořela a po jejím opětném vystavění si ji od Františka Niklfelda na čas pronajal Viktor Dopita z Přibyslavi. Hospoda byla v prvorepublikovém období navštěvována obyvateli okolních obcí jak české tak i zejména německé národnosti. Poloha hospody v bezprostřední blízkosti lesa byla hojně navštěvovaným výletním místem. Společenská setkání bývala zpestřena nedělními odpoledními tanečními zábavami, prostor před budovou byl vybaven dřevěnou kuželkovou dráhou, hrála se zde ochotnická divadelní představení. Při svých cestách mohl snadno toto místo navštívit i Jára da Cimrman a i zdejší krátké posezení jej posléze možná inspirovalo k napsání divadelní hry Hospoda na mýtince. V dvacátých letech minulého století projevilo o objekt zájem Sdružení čs. katolické mládeže. Pro Sdružení ho nakonec koupil děkan Hornek a ministr Nosek. Budova začala sloužit jako prázdninové středisko katolické mládeže. Aby však mohla být k novému účelu využívána muselo dojít k zásadnímu přebudování. Dřevěné štíty byly nahrazeny zděnými z cihel. Mansardová střecha s polovalbami, poskytla širší možnosti využití podlažní části objektu a byla zde umístěna lůžková část. V roce 1933 byla za pomoci místních řemeslníků přistavěna kaplička sv. Ludmily. Zvon do kaple zapůjčila přibyslavská farnost. A na rozdíl od původní hostinské činnosti ožívá objekt (zejména v prázdninovém období) ruchem mládežnického života prodchnutého pochopitelně i pravidelnými náboženskými obřady a motlitbami. Dům byl využíván jako prázdninová exerciční osada katolické mládeže do roku 1941. V září roku 1942 byl do objektu přemístěn chlapecký internát ostravského salesiánského ústavu a byla zde zřízena první česká salesiánská kolonie. Salesiáni Dona Bosca spravovali objekt až do komunistického převratu v roce 1948. Po komunistickém převratu byli postupně všichni členové salesiánského řádu pozatýkáni jako společensky nepohodlní a na dlouhá léta byli uvězněni v těžkých žalářích socialistického Československa. Objekt pak zůstal v opatrování pana Františka Pometla, který bydlel se svojí rodinou v přestavěné části sousedního hospodářského objektu. Když pan Pometlo roku 1953 zemřel, převzaly objekt Statní statky, které jej využívaly jako ubytovnu a byty svých zaměstnanců. Relativně časté střídání nájemníků a nesoustavná údržba zapříčinily postupné chátrání objektu. Když koncem 70. let opustili dům poslední nájemníci a objekt, který dříve žil pestrým životem, zůstal naprosto opuštěn, stal se nekontrolovaným rejdištěm dětí hledajících úkryt před zraky rodičů při pokusech seznámit se pokoutně se všemi neřestmi a zlozvyky dospělých. Dílo zkázy se pokusila dokončit příroda, když v polovině 80. let rozlomil blesk mohutnou lípu v těsném sousedství opuštěného objektu. Část kmene značně poničila zvonici kaple a střechu hlavní budovy. Koncem osmdesátých let se objektu ujala skupina pracovníků ČSAD Brno (iniciovaná panem Viktorem Dopitou z Přibyslavi), kteří hodlali přebudovat objekt na zázemí letního dětského tábora. Započaté stavební práce, při kterých byl například odstraněn objekt dřívějšího správce pana Pometlo, byly záhy přerušeny a v roce 1990 se kolonie vrátila zpět do vlastnictví Salesiánů. Jejich snaha o oživení mládežnického života ve Dvorku byla zahájena přípravou velkoryse pojaté architektonické studie (autor Ing. arch Z.Gryc z Jihlavy ) přestavby na internátní sídlo s modlitebnou, množstvím učeben v předpokládané dostavbě a sportovištěm. Velkolepé plány dostavby a rekonstrukce nedošly naplnění a v roce 1998 byl zchátralý objekt nabídnut Salesiány k prodeji a tak stavba přešla do soukromých rukou a začala její postupná rekonstrukce.

21. STOLETÍ po Kr.

Objekt pozvolna prochází postupnou rekonstrukcí. Při příležitosti výročí sedmdesáti let přístavby kapličky sv. Ludmily byla například provedena generální oprava její venkovní fasády. Po těžké a dlouhé zimě v 2005-2006, kdy pod tíhou sněhu nevydržela konstrukce střechy stodoly, prochází generální opravou nejen střecha zmíněné stodoly, ale i hlavního objektu. Zároveň se postupně obnovuje kulturně společenský ruch spojený z minulosti s tímto místem a to vše je realizováno pod patronací Občanského sdružení Kolonka.