Cesta do Guinee Bissau

 

1.díl - Zelená země západní Afriky

Guinea-Bissau (bývalá Portugalská Guinea) se nachází se na západním pobřeží Afriky mezi Guineou a Senegalem. Země má 36125 km² tj. asi tolik jako Holandsko, ale hustota zalidnění je jenom 41 ob. / km². Pobřeží země je velmi ploché a proto čtyřmetrová přílivová vlna, která dvakrát denně pobřeží zaplaví, způsobuje, že je pobřeží i ústí řek ústících do moře relativně mělkými koryty širokými až 15 km bažinaté s výskytem značného množství moskytů. Při silnějším větru může pod vodou zmizet až třetina země. Na severovýchodě se terén mírně zvlní, ale výšky nepřekročí 200 m.
Podnebí je typicky  tropické, monzunové s průměrnou roční teplotou mezi 25-30 °C. Největší množství  srážek spadne v období dešťů (od května do listopadu) u pobřeží (průměrně až 2024 mm) a ve vnitrozemí jejich intenzita mírně klesá. Od prosince do dubna zažívá země suché období.
V zemi je malý počet  obyvatel portugalského původu, ale většinu obyvatel tvoří původní kmeny, z nichž největší a na stabilitu země mající  v současnosti negativní vliv je kmen Balantů (asi 25%), následovaný kmenem Fulbů, Mandingů, Pepelů a dalšími. Přestože oficiálním úředním jazykem je portugalština, používá se zejména kreolština - dialekt tvořený směsí portugalštiny a místních  jazyků a namnoze i francouzština. Ta především ve větších sídleních centrech jako je hlavní město Bissau s cca 300 tis. obyvateli, Bafatá s 22 a nebo např. Cacheu  s 10 tis. obyvatel. Různé dialekty pak používají kmeny ve vnitrozemí a na jihu, který je komunikačně těžko přístupný.
Povinná školní docházka je čtyřletá, ale 65 procent obyvatel je negramotných a to včetně poslanců guinejského parlamentu a některých ministrů a i vysokých důstojníků armády. V hlavním městě jsou dbě university s velmi nízkou kvalitou výuky, a proto  studenti odcházejí studovat do zahraničí. Zejména do Senegalu, Portugalska a Brazílie. Zpátky do země se však všichni nevracejí, protože jejich uplatnění na místním pracovním trhu je velmi špatné.
Přestože dosud převládá tradiční místní náboženství, vzrůstá vliv islámu a velmi nízký je počet lidí s křesťanským vyznáním.Guinea-Bissau patří mezi 10 nejchudších zemí světa.
Infrastruktura téměř neexistuje. Velká část z celkem 45O km zpevněných silnic bylo vybudováno v posledních letech díky chatrné spolupráci s Evropskou  unií, která je negativně ovlivňována  politickou a vojenskou nestabilitou a rovněž díky podpoře některých spřátelených afrických zemí, k nimž patří například rovněž dřívě portugalský Mosambik či Angola. Tyto země mají však dost vlastních potíží, než aby mohly G.-B. soustavně podporovat. Ani v hlavním městě není spolehlivě funkční vodovod, rozvod elektrické energie (zdrojem jsou především generátory, přestože solární energie by mohla být ideálním zdrojem zejména proto, že slunce zde svítí téměř po celý rok).
V zemi není žádný průmysl. Poslední fungující podniky byly zničeny a nebo vykradeny v poslední válce v roce 1998.
Guinea-Bissau má sice výborné podmínky pro zemědělství a její ekonomika stojí především na zemědělství a rybolovu, ale nikterak se nerozvíjí. Sklízí se sice rýže, ale nestačí pro vlastní potřebu a ve velké míře se musí dovážet (např. z Vietnamu), pěstuje se ovoce, kokosové ořechy, batáty a podzemnice olejná, ale země nemá navázány dlouhodobé obchodní vztahy, nemá skladovací, zpracovatelské a další kapacity. Pouze produkce oříšků kešú se postupně zvyšuje a z šestého místa ve vývozu na světě před několika lety se země dostala až na třetí místo. Průmyslového zpracovávání se ujali ve značné míře Libanonci a v hlavním městě budují nové komplexy pro zpracovávání.
V živočišné výrobě se uplatňuje rybolov a prodej licencí pro rybolov poskytuje vládě jeden z mála příjmů. Protože je země bohatá na nerostné suroviny (bauxit, diamanty, kámen, ropa), netěží je, což způsobuje, že nemusí řešit  žádné ekologickými zátěže. Země má několik národních parků s nedotčenou přírodou s ojedinělou vegetací a faunou. To ji předurčuje pro provozování turistiky a zejména ekoturistiky, která by postupně přinesla tolik potřebné prostředky na další rozvoj.
Guinea-Bissau na sebe svět naposledy výrazně upozornila dlouhotrvajícím, houževnatým a především nepopiratelně hrdinským národně osvobozeneckým hnutím, které vyvrcholilo po jedenácti letech partyzánských tuhých bojů jednostranným vyhlášením samostatnosti v roce 1973 a uznáním ze strany Portugalska v roce 1974. Zahleděnost do vlastní historie při osvobozování od portugalské nadvlády a mnohdy nekritické vynášení hrdinů osvobozenecké boje, kteří stále i nedemokratickými prostředky usilují  o vládní pozice a zejména nevyužívání potenciálu nové generace vzdělávající se v zahraničí, vrhají zemi do prohlubující se propasti chudoby a nestability.
Mezi významné umělce, kteří ma sebe upozornili i na meznárodním poli patří především filmový režisér Flora Gomes (nositel ocenění z Cannes), zpěvačka Dulce Neves, která často koncertuje v Německu, Británii a. Holandsku a zpívá písně Ruie de Araujo či hudebník Zé Manel žijící ve  Spojených státech a další.



Zpět na OBSAH
» » »