Cesta do Guinee Bissau

 

12.díl - Buba

Buba je půvabné městečko ležící …. Kde ono vlastně leží. Není to na pobřeží, přesto sem moře zasahuje, není to řeka, přestože to jako u řeky vypadá. Jak to připodobnit: je to jako kdyby vám inkoust ukápl na mokrý papír. Asi tak nějak se zde „rozpíjí“ buď řeky do moře a nebo moře do pevniny. Jinak vypadá okolní krajina při přílivu a jinak při odlivu. To sice normální, ale tady je to opravdu jinak, protože stoupající či klesající vodní hladina mění plochý terén velmi výrazně.To je kanál Buba.
Město je tiché, klidné a na místní poměry nezvykle čisté a upravené. Jenom přístav nás nenechává na omylu, že jsme  neopustili zemi. Poničené molo, na boku „sedící“ zrezivělá loď. Ale k tomu nádherné přírodní  panoráma. „Přístav se opraví až začneme těžit bauxit,“ informuje nás Rui. Těžba se připravuje několik let. V duchu se ptáme zda vůbec někdy začne a vzápětí si sami odpovídáme, aby se tak raději nikdy nestalo. Guinejani si sami určitě nedokáží uhlídat onu zdejší přírodní nádheru, která je obklopuje a podnikatelské aktivity těžebních společností okolí města těžce poznamenají. Ale Rui to takto nevnímá.

Navštívili jsme malý hotel, který si zde před lety zřídil maďarsko-guinejský pár kousek od každodenně se „měnícího“ břehu kanálu Buba. Obsluhuje nás jejich asi třicetiletý syn, který vystudoval vysokou školu v Portugalsku a v hotelu občas vypomáhá i se svojí manželkou. Jezdí sem odpočívat rybáři. Pochopitelně cizinci, především z Portugalska a částečně z Francie a Itálie. Ostatně rybářský ráj je tady všude. Dnes jsme zde sami. Nechce se nám ani odtud, ale musíme. Čeká nás poměrně dlouhá cesta a především plánovaná zastávka u Rio Corubal.  
Těšíme se, že se zde vykoupeme , což se ve většině řek běžně nedá. U mostu Saltinho přes řeku Corubal v hotelu Saltinho si nejprve dáme pečené kozlí maso. Výtečné. Naši „známí“ Portugalci ze včerejšího dne jsou tady a právě odjíždějí na lov. Jejich černí řidiči a pomocníci jim nakládají pušky. Vypijeme ještě dvě piva a sjíždíme dolů k řece a rychle do vody. Rui jde první, zná to tady. Usadí se pod jeden z kamenů přes který přepadá voda a nechává si masírovat krk a záda. My hledáme stejně dobré místo. A najdeme si je. Pak se postupně vystřídáme, protože v každém místě je to jiné. Pozorujeme co se děje kolem nás. Několik nahých mladých žen se myje a pere. Jejich děti skáčou po kamenech kolem nich a sbírají kusy prádla, které jim proud vody odnáší. Blíží se večer a my zde nemůžeme zůstat déle. Škoda. Po dnešní cestě byla tato koupel velmi osvěžující. Když se převlékáme obklopí nás skupinka dětí a žadoné o plastové láhve. Dáme jim všech ny.I ty s vodou, protože domu nám zbývají už jenom něco přes dvě hodiny a Rui vodu stejně moc nepije. Alespoň si budeme muset na cestu koupit pivo! Vyjedeme a Daddy trochu více přišlápnul plynový pedál. Koukám mu přes rameno:  80, 90, 120…Při rychlém setmění, ke kterému tady dochází to není příliš bezpečné. Na silnici jsou často kozy, prasata, neosvětlená auta a především lidé naštěstí v barevných oděvech. Rui se rozlobí a kreolsky Daddymu nadává. Asi dost nevybíravě, protože druhý den se Monice přiznal, že mu vyhrkly slzy. Cestu dokončujeme mlčky, protože i mys jsme byli Ruiovým výbuchem hněvu zaskočeni. I Rui pozná, že situace je napjatá a doma nám vysvětluje, že jeho řidič musí poslouchat jeho nařízení a má-li jet maximálně devadesátkou, musí tak jet. Musí. A nebo už zítra nemusí chodit do práce. „Já ho platím a tak mě musí poslouchat. Jinak to nejde“.
Když dojedeme, všichni už spí. Zkusíme zda teče voda. Neteče. Zkusíme zda jde elektřina. Nejde. Tak ještě chvíli rachot generátoru a ukládáme se ke spánku.  V hlavě se nám ukládají zážitky. Převládají ty pozitivní. Guinea-Bissau je nádherná!



« « «
Zpět na OBSAH
» » »