Cesta do Guinee Bissau

 

13.díl - Král z Ivančic

Rui naplánoval setkání s bývalými studenty, kteří studovali v Československu . Dnes se u nás se studentem z Guineje-Bissau nesejdete. Proč by se taky učili tak těžký jazyk jakým je čeština nepochybně je. Studují v Senegalu, v Portugalsku a především v Brazílii. Jazykově nepochybně snazší. Taky už nikdo z východní Evropy nevyváží revoluci. Nevychová děti revoluce, které marx-leninské ideje zasejí v úrodné guinejské půdě.

Po druhém odloženém pokusu je setkání naplánováno na čtvrtek  na pátou odpolední  v Cantinho Brazilleo. Co to je Cantinho Brazilleo? Vysvětlím: Před karnevalem dostal Rui nápad zda si by jeho dcera Ilzia nechtěla zřídit vlastní baracca bar. Bude hodně lidí a ona by si mohla by přilepšit nějakým frankem. S manželem mají sice poměrně dobré zaměstnání, ale proč ne. Tříletá dcera Tarsila je samostatná. O tom se konec konců přesvědčíme na vlastní oči. A teď kde? Snad u Ilziiny tchyně. Bydlí sama, vedle domku má u silnice dvorek s nízkou podezdívkou podél silnice. Asi 100 m2 a to v porovnání s ostatními baracca bary není málo. Asi deset dnů před karnevalem dvorek vybetonovali a když jsme sem poprvé přišli, byl zde jeden plastový stůl a tři židle. Dali jsem si tehdy pivo, prohodili pár slov. Ptám zda musí mít nějaké povolení k provozu. Podívají se na sebe, pak na mě. Nechápou otázku. „Povolení? Na co povolení? Vždyť jsme tady u matky ?“ Odpovědi se nedočkám. Tak si otázky kladu jenom sám sobě a odpovědi budu postupně hledat sám: Kde se bude vařit, když se s vařením počítá? Na dvoře za zdí na druhé části dvora. Kde se budou chladit nápoje, když nejde proud ? V ledu, který se nakoupí z přístavní „ledárně“, která vyrábí led průmyslově pro rybáře a rozváží jej půlkubíkových kvádrech mladí Guinejané aby si přivydělali. Jak se bude svítit? Jedno světlo na zdi na baterie stačí. Kam se bude chodit na toalety? K matce do domu. Matka je tolerantní. Kdo nemá mobil, půjčí mu svůj, aby  si posvítil na cestu a dovnitř. Umýt se můžete ve velkém škopku vedle toalety. Voda přece neteče. Necháváme Ilziu a Alberia pracovat, aby byli na zahájení karnevalu připraveni. Brzy se roznese, že se zde budou scházet bývalí a současní studenti (především z Brazílie) a při karnevalu se zde schází až 70 malých lidí. Pomáhají na podezdívku vytvořit modrou barvou název baru CANTINHO BRAZILLEO. Třetinkové pivo Kristal, Sprite či Cola v plechovce, ale především hit, kterým je  brazilský drink caipirinha (drcená limeta a limetové lístky zalité bílým rumem, třtinový cukr a led), vepřové špízy či silně kořeněná rybí polévka, to je běžná nabídka. Ale je možno si objednat i kompletní večeři. Ilzia vaří, její muž Alberio obsluhuje, jeden kamarád připravuje caipirinha a druhý obsluhuje notebook pouští hudbu, matka půjčuje mobil na WC. Po čtvrté hodině odpoledne končí v zaměstnání a otevírají a kolem čtvrté ranní zavírají. Pár hodin spánku a na osmou do práce. Dlouho se to vydržet nedá. Po týdnu je na všech vidět velká únava, ale po karnevalu už je návštěvnost menší. „Asi budeme otvírat jenom na víkend“. Tak sem Rui sezval bývalé studenty v Československu. Obchodník každým coulem. Když má mít někdo výdělek, tak ať je to v rodině.

Sešlo se čtrnáct studentů mezi 55 a 60 lety. Celkem jich je více, ale ne  všichni jsou v Bissau nebo mohli přijít. Nescházejí se často. Naposledy v loňském roce, když do Bissau přijel český ambasador sídlící v Ghaně.
Sedím mezi dvěma ženami – dětskou lékařkou Isabelou a lékárnicí Nanjou. Na druhém konci stolu „ zemědělci“. Ti ostatně převažují. Ojedinělým je Alfredo Handem, který vystudoval sociologii na Karlově universitě a dnes pracuje v Bissau u nadnárodní humanitární organizace. Rui je zde dnes jediným stavařem. Eduardo, s nímž jsem se dobře znal, nedorazil. Všichni mluví velmi dobře česky. Je to neuvěřitelné třicet let po studiích. A přitom většina se k nám od té doby nepodívala. Společenské konverzace se záhy ujímá Alberto. Robusní černoch, který ztrávil v Československu 11 let a česky mluví snad lépe než já. Jeden rok jazykové přípravky, pak čtyři roky střední školy v Ivančicích a vysoká škola v Brně. Zemědělství. Král Ivančic mu přezdívali. Asi právem. Kraluje i tady. Stihne vypít dvě láhve vína a opouští cantinho s námi mezi posledními. Dnes je prezidentem Svazu bývalých studentů v Československu.
„Co dělá Husák a Štrougal?“ „Ještě zpívá Neckář a Matuška?“ „Bohdalovvá ještě žije?“ „Máte tam ještě Staropramen?“ „Chodíte pořád prvního května do průvodu?“ „Zůstali vám tam nějaký Rusáci?“ „Jaký je to teď po vaší revoluci?“ „Máte tam euro?“ „A co Vondáčková a Gott, ještě žijou?“, jdou otázky jedna přes druhou. Mezitím si všichni objednáváme večeři: ryba, vepřové, kuře s bramborem a nebo rýží. V těchto polních podmínkách dostanete jídlo jak od Polrajcha. My máme s Monikou výtečnou rybu. Po jídle král z Ivančic zavelí, Rui rozlévá naši becherovku k přípitku a král čte proslov, který mně pak věnuje:
(doslovný přepis proslovu) Vážení přátelé.
Dovolte mi, jménem Svazu bývalých studentů v České a Slovenské Republice z Guineje- Bissau, abych Vás příjemně přivítal u nás a přejeme z celých naších srdcích abyste cítili jako doma.
Víme, že není to lehké, příliš naše podmínky jsou těžké Ještě máme moc práce na budování vlasti, praktické všechno nám chiby.
U Vás teď je plné sněhů když u nás teď je velice horko, především v odpoledních hodinách. Určitě nějaké potíže cítíte.
Tak vaše návštěva má pro nás velký význam.
Určitě, že mezi námi málo by z nás věřili, že po několik letech skončení studia na ČVUT v Praze, dva bývalých spolubydlících se znovu setkali v naší malé a pěkné země.
Doufám, že jste měli příležitost navštívit jednu nebo víc naších pěkných pláží, a taky ochutnat naše mořské riby, které praktické nejsou známé ve Vaše země.
Jsme všichni hrdí na to, že jsme studovali a získali skušenosti u Vás prostřednictvím čím budujeme naše vlasti.
Za to srdečně děkujeme Vám, Vaše vládu a lidi.
Loučíme se jako kdybychom se měli zase zítra vidět - A te manha.



« « «
Zpět na OBSAH
» » »