Cesta do Guinee Bissau

 

2.díl - Historie země v datech

(zdroj: doc. Jan Klíma, Guinea-Bissau, 1.vydání, 2006):
1446 – Portugalcivyhlásili Portugalskou Guineu
1485 – lisabonský panovník přiřadil ke svému titulu označení „pán Guineje“
1630 – ustanoven velitel vojska zároveň správcem oblasti
1775 – v Bissau dokončena pevnost, do které se nastěhoval guvernér (nyní vojenské muzeum Amilcara Cabrala běžně nepřístupné)
1836 – změněn status z prefektury na provincii Portugalska
1860 – příjezd nového guvernéra Antonio Candidi Zagallo, který měl stabilizovat zbídačelou zem po předchozím ročním bezvládí a neustálých šarvátkách
1892 – po nekonečných válkách byla zrušen status provincie a zaveden autonomní vojenský distrikt
1895 – Guinea znovu provincií, Portugalci začali od domorodců vybírat daně
1906 – ukončeny spory mezi Francií a Portugalskem o hranice kolonií
1910 – založena první černošská organizace Guinejská liga, zárodek pozdějších nacionalistických organizací
1920 – ustavena Africká liga
1921 – ustavena konkurenční Africká národní strana
1924 – oficiálně zjištěno, že po válkách je v zemi o 10% více žen než mužů z necelých přibližně 400.000 obyvatel
1926 – nástup diktatury v Lisabonu
1927 – země prožívala relativní boom – postaveno bylo 2770 km (nezpevněných) silnic, 698 telegrafních linek
1930 – Salazarův nový Koloniální zákon postavil Guineu na roveň větší Angoly
1931 – nové nepokoje v zemi způsobené „závistí“ kmene Pepelů nad obchodními úspěchy svých sousedů
1940 – přemístění hlavního města správy z Bolama do Bissau
1956 – zemědělský inženýr Amilcar Cabral spoluzaložil neomarxistickou Africkou stranu nezávislosti  (PAI),
1960 – PAI rozšířila působnost a přejmenovala se na  Africkou stranu za nezávislost Guiney a Kapverdských ostrovů (Party African for the Independence of Guinea and Cape Verde - PAIGC)
1962 – začátek ozbrojeného, především partyzánského, odboru proti portugalské nadvládě
1963 – ministr Gomes de Araújo prohlásil, že PAIGC kontroluje 15% území
1964 – do vojenského vedení PAIGC se kromě A. Cabrala a jeho bratra Luise se dostává Nino Viera, Francisco Mendes a Konstantino Teixeira
1968 – do Portugalské Guinei byl vyslán jako nový guvernér a vrchní velitel zkušený válečník, portugalský brigádní generál Antonio Spinoza, který se pokusil stabilizovat a reformovat zemi, kterou ze dvou třetin ovládali partyzáni masivně vyzbrojovaní a podporováni komunistickými zeměmi
1973 – A. Cabral zavražděn v Konakry
1973 – 24.9. jednostranně vyhlášena nezávislost Guieneje-Bissau
1974 – 10.9.  oficiální uznání Guineje Bissau ze strany Portugalska, funkcionáři PAIGC zasedli do vládního paláce, ale rozvrácená země zůstala po odchodu Portugalců bez odborníků, specialistů či řemeslníků schopných cokoliv opravit
1980 – státní převrat vedený partyzánským generálem Joao Bernardo "Nino" Vierou sesadil a uvěznil Luise Cabrala (zemřel v Portugalsku v roce 2009), byla ustavená dočasná vláda
1984 – nová ústava a návrat k parlamentnímu systému, ale současně s tím narůstající nespokojenost s Nino Vierou
1985 – násilné potlačení vzpoury Balantů vedených Kumba Yalou, popravy a vraždy nejvyšších představitelů PAIGC
1991 – dvakrát změna ústavy
1993 – hrozba násilného převratu, změna ústavy
1994 – volby vyhrála PAIGC
1996 – změna ústavy
1997 – konec národní měny a zavedení západoafrického franku (XOF)
1998 – pokus o násilné svržení Nino Viery vyústil v půlroční devastující občanskou válku
1999 – vítězství strany PRS a Kumba Yaly, Nino Viera byl vyhnán ze země
2000 – moc v zemi oficiálně převzal od Prozatimní vlády Kumba Yala a jeho strana (PRS)
2001 – země ztratila právo volit v OSN, protože trvale neplatila své dluhy
2002 – Kumba Yala rozpustil parlament a vypsal nové volby
2003 – Kumba Yala svržen vojenskou juntou
2004 – volby vyhrála PAIGC
2005 – ve druhém kole prezidentských voleb zvítězil šestašedesátiletý generál Nino Viera
2009 – v březnu byl Nino Viera zavražděn před svým domem v centru Bissau, údajně se jednalo o pomstu za smrt vysokého důstojníka armády (náčelníka generálního štábu) generála Batisty Tagme Na Waie
2009 – prezidentské volby vyhrál ve druhém kole kandidát PAIGC Malam Bacai Sanhá nad kandidátem PRS Kumba Yalou
2010 – v únoru při naší návštěvě byl v zemi relativní klid, ale při rozhovorech s domorodci (a setkali jsme se i s předsedou parlamentu či bývalými ministry) bylo možno pozorovat obavy způsobené jednak volebním neúspěchem  Kumba Yaly (shodou okolností bydlel v sousedním domě) a "jeho" Balantů, jejichž chování v armádě je nevyzpytatelné a jednak obecný strach z armády, když v jejím čele stojí generálové bez jakéhokoliv vzdělání. K nestabilitě v zemi v nemalé míře přispívají i stále vzrůstající mocenské zájmy obchodníků s drogami ...



« « «
Zpět na OBSAH
» » »