Cesta do Guinee Bissau

 

24.díl – Jak na druhý konec města?

Hlavní město má přibližně dvěstětisíc obyvatel, to je přibližně šestina celkového počtu obyvatel v zemi. Guinejané jsou velmi společenští a rádi se navštěvují, a proto se mezi sebou velmi dobře znají. Samozřejmě vždy na jenom určité společenské úrovni.
Pravidelným časem návštěv je téměř pravidelně víkend. Návštěva se nikdy nezdrží dlouho. Každý vypije jednu nebo dvě sklenky vína, řeknou si co je nového v rodině, v práci a po hodině či dvou odcházejí. Návštěva však přijde i v jedenáct hodin večer a byť nepozvána, vždy je srdečně uvítána a pohoštěna
V neděli ráno jsme byli zaskočeni tím, že hlavní ulice u níž jsme bydleli byla najednou tišší. Vyšel jsem před dům a překvapeně zíral na proud lidí, kteří jedním pruhem na směrově rozdělené silnici buď běželi a nebo se procházeli a druhým pruhem projížděla auta. Co to znamená? Nějaká oslava? Jdu se zeptat Ruie. Dostávám vysvětlení: jedna z ministryň jedné z předchozích vlád v rámci rozvoje pohybových aktivit obyvatel rozhodla o půldenním uzavření jednoho dopravního směru hlavní silnice z centra na letiště, aby lidé mohli zklidněný prostor využít k pohybové aktivitě. Na první pohled pro nás úsměvně vypadající opatření se ujalo a každou neděli dopoledne vychází a vybíhá několik stovek Bissaučanů, aby si zaběhali od letiště do centra a zpět. Po poledni pak je ulice v provozu zase v obou směrech.
Dopravit se z místa na místo můžete ve městě několika způsoby. Vlastní auto je jedna z možností. Převládají zde

 Taxi a autobus na hlavní třídě
auta terénní. Jakmile sjedete buď z centra a nebo z hlavní třídy kousek stranou, dostanete se na nezpevněné cesty, na kterých každé období dešťů zanechá výrazné stopy. Nové a a nové výmoly však nikdo neopravuje.
Prodejny s novými auty zde nenajdete. Ve městě je několik prodejen s ojetými auty a nebo si nové auto objednáte, nejspíše v rozvinutějším Senegalu. Uvidíte zde především terénní toyoty, nosany,mitsubishi a nebo fordy. Udržované a čisté auto je známkou příslušnosti ke střední a vyšší vrstvě. Potkáte zde však i auta bez dveří, často bez světel či nárazníků, někdy bez skel. Náhradní díly jsou často těžko dostupné a nebo drahé a dovážejí se na objednávku. Zase ze Senegalu, ale mnohdy až Francie.
Většina obyvatel však užívá buď taxíky a nebo autobusy. Taxíky jsou modré mercedesy s označením typu 150. Mnohdy s rozbitými světly a pomačkanými plechy křižují město sem a tam. Troubí a troubí. Tak totiž upozorňují potenciální zákazníky na svoji přítomnost.
Chudší jezdí malými žlutomodrými autobusy s označením cílových stanic: například AEROPORTO, BAIRO MILITAR, HOSPITAL a podobně. Autobusy rovněž troubí a z okénka vždy někdo z cestujících pokřikuje na venku stojící zda nechtějí svézt. Autobus nemá jízdní řád. Přijede, naloží, odjede. Nevešel ses, nevadí. Za krátkou chvíli pojede další. Někdo veze větší nákup. Cestující vystoupí, pomohou zboží naložit a pokud se pak nevejedou, počkají na další autobus. A nebo stojí vzadu v otevřených dveřích, které za jízdy přidržují.
Ti ještě méně majetní se nechávají svézt na korbě nákladních automobilů, které převáží zboží nebo materiál, či se vrací z pracovní směny domů.
Další a zejména mladí jezdí na kolech, i když jsem měl dojem, že převažují spíše na venkově. Kola se sem dováží především z Číny. Znáte to. Čínské kolo. Něco si spravím sám a pak jsou zde i servisní dílny. No, ale náhradní díly nejspíš nejsou. Viděli jsme dílnu, ve které látali díru v plášti podobně jako naše babičky díru v ponožce. Domorodci jsou šikovní, poradí si skoro se vším.
Ti nejchudší jdou pěšky a na hlavách přepravují jakékoliv až nepředstavitelné náklady zboží.
Ve městě nenajdete mnoho dopravních značek. Vlastně skoro žádné. Chodit a Jezdit musíte tak, že dáváte přednost silnějším a rychlejším a svoji vlastní sílu si musíte zkusit prosadit. Řidiči nejsou bezohlední, ale pomačkané plechy a občasné postrčení auta autem není nic mimořádného. Kdo by se tím trápil. Příliš mnoho nehod jsme za celý měsíc neviděli. Policie tady nekolontroluje rychlost – nemá čím, nekontroluje alkohol – nemá čím, nekontroluje přednosti v jízdě – nemá podle čeho, nekontroluje nebezpečnou přepravu osob – nikdo by se nikam nedostal. Jediné co se kontroluje, je oprávnění k řízení vozidla a tak zodpovědnější část řidičů dokonce vlastní řidičské průkazy.
Jedna z křižovatek nedaleko parlamentu je řízená. Ne světly, ale strážníkem či strážnicí. V centru křižovatky stojí na vyvýšeném pódiu a řídí dopravu podobně jak to známe z filmu s Voskovcem a Werichem ve filmu Pudr a benzín. Jenom ruch na křižovatce je neporovnatelně větší. Auta troubí, strážník či strážnice píská, lidé přecházejí a to vše ve více než čtyřicetistupňovém vedru. 
A kruhové objezdy? Vcelku běžná věc. Odhadl bych, že zde byly vystavěny neporovnatelně dříve než u nás. A pokud není vystavěn, řidiči si jej vytvoří sami. 



« « «
Zpět na OBSAH
» » »