Cesta do Guinee Bissau

 

25.díl – Ukaž mi jak bydlíš ……….

 

V centru města jsou patrné zbytky koloniální architektury. Kdysi zjevně malebné centrum města po odchodu portugalských majitelů nezadržitelně chátrá. Třicet let bez údržby se na domech nesmazatelně podepsalo a zdá se, že v mnoha případech je jediným řešením už jenom demolice. Centrum ovládají senegalští i místní trhovci a drobní řemeslníci, kteří sice v přízemí některých domů provozují své řemeslo, které však stačí sotva na uživení rodiny. Na rozpadlých chodnících například opravují boty a čekající zákazníky usadí na staré vyřazené kancelářské židle bez
vesnická kuchyně 
sedáků jenom s tříramennou kostrou. Opraváři elektrotechniky, rovněž na chodníku, opravují zaprášené televizory, kopírky, tiskárny, mrazničky a zbytky starých přístrojů pak nechávají stát na místě asi až do poslední možnosti využití jakéhokoliv dílu. Skelety mrazniček pak používají rybáři jako nádoby na přepravu svých úlovků.
Naprosto jinak vypadá vilová čtvrť na okraji města nedaleko sportovního stadionu, který zde zrekonstruovali a rozšířili Číňané. Zde bydlí členové vlády ve vládních vilách či ve vilách vlastních, bohatí obchodníci s legálním i nelegálním zbožím, generálové, cizinci, především Portugalci, kteří se rozhodli v Bissau podnikat. Domy, střežené bezpečnostními hlídkami, často vypadají neosobně, někdy neobydleně a především výrazně kontrastují s převažujícím neutěšeným stavem nemovitostí v celém městě. I Rui v době svého působení ve vládě dostal nabídku bydlet v této čtvrti, ale odmítl ji, vědom si faktu, že možné časté stěhování tam a zpět vlivem politických výkyvů klid rodině nepřinese. Měl pravdu. Nicméně bez terenního auta se ulicemi této čtvrti projíždí těžko stejně jako v jiných částech města.
V centru mimo jiné najdete i příjemné prostředí denních i nočních barů a kaváren libanonských, čínských, ale  také guinejských vlastníků. Portugalské pivo (vždy lahvové), velmi dobré víno, espresso s mlékem i bez, Coca-cola, Sprite,whisky, sortiment není nepodobný tomu co známe odjinud, z rozvinutých zemí. Pouze úroveň obsluhy malinko pokulhává, ale to dle mého spíše dotváří zajímavou atmosféru exotického prostředí.
Na druhou stranu s tolerantním úsměvem přijali v pekárně mé pokřikování, že bych chtěl pivo, které prodávali ve vedlejším obhodě. Donesli mně ho šouravým krokem a s tolerantním úsměvem z pekárny a to by se mně asi doma nestalo.
Rovněž hotely zde v centru najdete na velmi dobré úrovni. A i ty jsou ve většině případů ve vlastnictví cizinců.
Zvyknete si brzy na vše nové a jiné . Vždyť člověk je tvor přizpůsobivý. Děsivé a pro mě nesmiřitelné je to neskutečné množství odpadků všeho druhu, na které narazíte na každém kroku. Správa města téměř nefunguje, natož aby měla nemá vypracovaný a tím méně dopracovaný systém svozu odpadků jak jsme na něj zvyklí. V některých částech města sice najdete kontejnery na odpadky, které čas od času někdo odveze. Je to pouze lobbistický efekt obyvatel příslušné části města a nebo snaha zalíbit se správě města její současné, bývalé či budoucí politické reprezentaci. Například my jsme bydleli v té části, kde lze bývalé či současné ministry a nebo i bývalého prezidenta potkat. V tom případě lze šanci spatřiti v tom, že se při často střídajících vládách budou postupně měnit ministři a prezidenti  a díky těm přeživším bude postupně přibývat míst, kde budou odpadky uklízeny.
Doslova hory odpadků v ulicích odpudivě mění tvář města. Zapáchající hromady téměř v centru hlavního města mnohde hoří, jinde si na nich hrají děti, lemují hřiště, brání průchodu chodců či plynulé jízdě aut. Často jsem tento fakt kritizoval před lidmi, s nimiž jsme se setkávali. Byli si toho sice zdánlivě vědomi, ale když bylo například potřeba uklidit láhve od piva, které jsme nastřádali za jízdy na výlet, bez váhání je v okamžiku mé krátké nepozornosti  odhodili do lesa, přestože jsme se je snažili ukrývat v autě pod sedačkou s přesvědčením, že je vyhodíme až doma, do pytle na odpadky. Odvodňovací koryta, která Portugalci v době své kolonizační nadvlády zbudovali v ulicích pro odvod přívalových dešťových vod, jsou povětšinou naplněna odpadky až po okraj a snad jenom při období dešťů je voda odplaví. Do moře. Deště tak ve městě uklízí. Lidé ne. A což teprve na periférii, kde žije jako ve většině městských center chudina. Zde jsou odvodňovací koryta vytvářena v nezpevněných cestách přirozenou cestou. V období sucha jimi protékají potůčky zapáchající tekutiny z tlejících odpadků.
Vlastní obydlí a jeho nejbližší okolí však pravidelně každá hospodyně každé ráno a nebo i několikrát denně poctivě
 Vesnické jídlo, na které jsme si netroufli
zamete malým koštětem bez násady, vždy v hlubokém předklonu. A kam se smetím? Do ulice.
Rui před lety připravoval velkorysý developerský projekt: na okraji města plánoval vybudovat sídelní útvar pro několik stovek rodin žijících dnes v chýších na okraji města. S infrastrukturou, řadovými domy odpovídajícími svým charakterem životnímu stylu Guinejců trávících většinu dne převážně venku. Studie zástavby s několika typy domů byla velmi zajímavá a svým urbanistickým uspořádáním ne nepodobná tomu co známe z Evropy. Autorem byl portugalský architekt. Rozpočet představoval několik milionů západoafrických franků, což bylo na místní podnikatelské prostředí velké sousto. Spoluinvestorem proto měl být německý obchodní partner a realizátorem potom Ruiova firma No cumpu Lda. Pak ale přišla nesmyslná občanská válka, několik úspěšných a několik neúspěšných převratů a idea skončila na papíře. Další velké rozčarování v  podnikatelských aktivitách schopných Guinejanů.
Nejistá politická situace a z ní plynoucí nejistota investorů trápí zemi dodnes. Země je nadále sužována neustálým bezohledným bojem o moc několika zájmových skupin podporovaných armádou a především drogovými kartely ze zahraničí. Lidé zůstávají v polorozbořených domech a nebo chýších z vlnitého plechu s nicotnou perspektivou do budoucna.



« « «
Zpět na OBSAH
» » »