Cesta do Guinee Bissau

 

28.díl – Arašídová omáčka

 

Při našem pobytu jsme ,s nadsázkou  řečeno ,ochutnali snad všechna místní jídla. Povětšinou výtečná. Jediné speciální přání, které jsem si s sebou přivezl z domova a brzy po příletu vyslovil, byla arašídová omáčka. Pamatoval jsem ji ještě z doby, kdy Rui vaříval na koleji. Nevím proč, ale domácí toto mé přání stále odkládali, až nás nakonec překvapili až poslední den před odletem. „Musíš jenom málo,“ upozorňovali mě po špatné zkušenosti s omáčkou z olivového oleje. A upozornění: „Aby pak nebylo špatné letadlo,“ budilo svou formulací úsměv.
Ryby, ryby, ryby. Všechny možné druhy, v různých úpravách a hlavně všechny skutečně možné druhy. Jejich názvy si nepamatuji. Vždy byly více než chutné. Nemohli jsme se jich nabažit. Při jedné ze společenských akcí jsme na otázku co si dáme k večeři odpověděli bez váhání, že rybu. Zaskočilo nás, že jsme byli v tomto případě téměř až pokáráni, že ryba je jídlo běžné a ať zkusíme kuře. Nevzdorovali jsme. A neprohloupili. I kuře bylo v místní úpravě výtečné.
V hlavním městě rozprodají rybáři své úlovky hned v přístavu. Ryby se povětšinou na tržiště se už nedostanou. Ve vesnicích podél řek jsou ryby jediným zdrojem potravy. A ještě rýže. Rýže a ryby, ryby a rýže. Pro pěstování rýže jsou zde sice podmínky, ale Guinejané to neumí. Raději rýži kupují. Především vietnamskou.
Guinea-Bissau je rybí velmoc. Má i ministerstvo rybářství. Ti kdož se zde ujali obchodu s rybami patří k nejbohatším v zemi, obdobně jako ti, kteří zde obchodují s pohonnými hmotami či oříšky kešu. Mělké a teplé moře, široké a líné řeky, to všechno je rybí zlatý důl. Jediná ryba, která se dováží, je treska. To je ryba vánoční podobně jako náš kapr. Ne všichni si ji však mohou na vánoce dovolit.
 krevety
Jedno odpoledne jsme dostali na stůl překvapení. Na talíři leželi velké asi dvaceticentimetrové růžovobílé >rohlíky< s klepety. Co to je? Díváme se s Monikou na sebe. „To jsou přece krevety“, zní stručná odpověď: „Vy neznáte krevety?“. Známe, ale takovéhle! To co známe my, jsou takové malé příbuzné, takové titěry, takové nicoty, takové vánoční rohlíčky ve srovnání s tím co máme na stole teď. Rozevřel jsem první a ochutnal běloskvoucí hmotu. Báječné, lahodné, nepopsatelné. A navíc krájet krevetu nožem jako houskový knedlík? To se mně zase dlouho nepoštěstí. Dvě krevety a trocha rýže a měl jsem pocit, že jsem snědl oběd za celou rodinu. Doma jsme je bohužel měli jednou.
Při jedné z návštěv baracca baru jsme krevety rovněž ochutnali. Byli menší, ale za to s ostrou octovou omáčkou. Rovněž báječné. Pak nám ke zbytku omáčky přinesli mořské kraby. Maso chutnalo podobně jako krevety a z kraba jsme nakonec spořádali i klepeta.
Jídlo je jedním z požitků, které si Guinejané dopřávají z rozkoší. Pochopitelně ti, kteří si to mohou dovolit. Na vesnicích je jídlo způsob přežití, ale i tak je připravují chutně. A vždy pozvou ke stolu. I cizince. No, ke stolu. Jídlo se připraví do velké misky a strávníci, seskupení kolem, si lžícemi nabírají dokud je z čeho.
Djorondje (skutečně nevím jak se to přesně píše, ale takto jsme to odposlouchali) je koření z drcených sušených krabů. Když kořenku s djorondje otevřete zavane vám z ní něco jako zápach chlévského hnoje. Ale jako koření nám povětšinou velmi chutnalo, a proto jsme si je také dovezli domů.
Pokud se na stole prostírá, hospodyně vždy pokládá nádobí dnem vzhůru. Vždy. I tehdy, když zrovna sedáte ke stolu a zřejmé, že nebudete dělat nic jiného než jíst, položí před vás talíř či sklenku dnem vzhůru. Vysvětlení jsem nedostal a tak jsem si ho odvodil sám. Kdekoliv se totiž nacházíte, jste zejména v období sucha vystaveni prahu. Oblečení za jediný den zčervená prachem z vysušené jílovité země. A tak je snad tento způsob prostírání ochrana před všudypřítomným prachem. A je to.
Ale zpátky k arašídové omáčce. Byla vynikající, ale vzhledem k tomu, že za několik hodin odlétáme, měl jsem skutečně obavu, aby mě nepotkalo stejné obracení vnitřností jako při návštěvě ministra vnitra. Teď přemýšlím jakou, že by to mohlo mít souvislost: ministr vnitra a vnitřnosti. Jenom češtinskou. Ten guinejský ministr má přece tu nádhernou černočernou dceru …… co to bylo těžké to s ní domluvit ……… Však už víte.



« « «
Zpět na OBSAH
» » »