Jan Bělka a historie
... jak to vlastně všechno bylo v roce 1424 u Přibyslavi...?
Počátkem října 1424 vyrazila Z Prahy na Moravu dvacetitisícová armáda Pražanů, Táborů a příslušníků Žižkova svazu. Důvodem výpravy bylo napadení Moravy Zikmundovým zeťem Albrechtem. Cesta vedla kolem hradu Přibyslav, který patřil Zikmundovu přívrženci Čeňku z Ronova, jenž se nepřipojil k čerstvým úmluvám o příměří uzavřeným na přelomu září a října ve Zdicích u Berouna.
Při oblehání Přibyslavi husitský vojevůdce Jan Žižka ulehl a po pěti dnech ve středu 11. října 1424 zemřel v poli při cestě od obce Šenfeld ke dvoru Keřkovu. Osiřelí bojovníci ještě pak dobyli hrad Přibyslav kde potom upálili asi šedesát jeho obránců. Několikatisícová armáda podle legend oplakávala smrt obdivovaného vůdce tak mocně, že okolní lesy jsou dodnes nazývány Plačky. Část výpravy již pak dále na Moravu nepokračovala a vracela se do Čech. Za doprovodu kněze Ambrože a Prokůpka se do Hradce Králové vydal smuteční průvod s rakví Jana Žižky. Ten byl v sobotu 21.10. 1424 pohřben v kostele Sv. Ducha.
Dosavadní pozornost historiků se zcela pochopitelně dodnes soustřeďuje na známé osobnosti husitského hnutí. Dnes již víme i něco více o postavě, která dosud nebyla téměř nikomu známá.
Po dobytí hradu v Přibyslavi se tisíce bojovníků vracelo zpět. Malá skupinka zbloudila a se vší pravděpodobností se utábořila v místech dnešní osady Dvorek. Po krátkém odpočinku se jednomu z nich malebné místo natolik zalíbilo, že zatoužil vystavět zde stavení. Pro toto tvrzení byla získána následující fakta:
Při hloubení stavební jámy u objektu dnešní Kolonky byly v hloubce 3,48 m nalezeny úlomky nádoby – nejspíše džbánu. Na dně byly patrné znaky, které připomínaly nápis „...zde muoj nový dvorec jest, bože...“. pak následovala dvě nečitelná písmena, zřejmě iniciály majitele džbánu a kresba připomínající svým tvarem kalich. Studentka archeologie Adéla S. potvrdila, že v období středověku nebylo vzácné, že na dno nádob si jejich majitelé vyrývali motlitby či znaky. Nález se však nedochoval. Paní Jana P. totiž při úklidových pracech vyhodila zbytek nádoby do odpadků se slovy: „Proč se tady povalují ty střepy“. Odpadky pak byly odvezeny na skládků v jednom z šesti nákladních vozů dříve než se objev podařilo náležitě prozkoumat.
Amatérský znalec husitského hnutí inženýr Zdeněk K. se domnívá, že neznámým husitským bojovníkem by mohl být hejtman Jan Bjelka. Důvody svého tvrzení však odmítá komukoliv sdělit a neustále opakuje své: „To mohl udělat jen Bjelka“.
Místní usedlík, učitel dějepisu Mgr. Jiří N., při studiu archivních materiálů pro svoji doktorskou práci zjistil, že jeden z hejtmanů se ke smutečnímu průvodu směřujícímu do Hradec Králové připojil až u Chrudimi. Byl to hejtman Jan Bjelka, který viditelně vyčerpán u vozu s rakví vojevůdce prohlásil: „Jene, ty její dvorce viděl jsem !“
S jistotou dnes nelze tvrdit zhola nic. Dvě velké naděje k dalšímu objasnění dávné historie a prazákladů osady Dvorek jsou:
1. Mgr. Jiří N. stále studuje historické materiály a zároveň zkoumá dna různých nádob za pomoci svých přátel. Pouze tato systematická práce může přinést své plody a nová vysvětlení dokládající hypotézu o části husitské historie u Přibyslavi.
2. Dalším kdo by mohl vnést více světla do dávné historie je již zmíněný inženýr Zdeněk K. Ten však při výkonu základní vojenské služby utrpěl při dělostřeleckém cvičení úraz levého ucha, na které od té doby nedoslýchá. Velitelem roty byl tehdy podporučík Ján Bielka. Při jakémkoliv pokusu položit otázku týkající se událostí kolem úmrtí Jana Žižky se inženýr Zdeněk K. otáčí k tazateli levým uchem s otázkou: „Cože?“. Tím však většinou všechny pokusy o verbální komunikaci končí. Při jinak dobrém fyzickém a duševním zdraví inženýra Zdeňka K. lze jen věřit, že v příštích čtyřicetisedmi letech se některý z dalších pokusů získat správnou odpověď podaří.
Dříve neznámý husitský bojovník a dnes již známý hejtman. J. B. v místech dnešní osady Dvorek nezemřel, jak jsme se původně domnívali. Kdo však dnes ví jak to vlastně všechno bylo třeba i v roce 1422 při dobývání Německého Brodu. Vše totiž nasvědčuje tomu, že již tehdy hejtman. J.B, často nestřídmě požívající medovinu, našel svou lásku Terezii Marii...